OTEVŘENÉ VZTAHY

Každý vztah má různé fáze, včetně těch otevřených. Někdy může mít více vztahů jen jeden partner, někdy oba. Také mohou být i sami, “pouze” ve dvou. A to všechno se může během času měnit. Otevřený vztah není o aktivním hledání nových partnerů, ale o otevřenosti vůči jakékoliv životní lekci, kterou si kdokoliv potřebuje prožít.

AUTOR ŽIJE V OTEVŘENÝCH VZTAZÍCH dle postojů, hodnot a přístupů, představených v knize, přes 15 let. Za tu dobu se to projevilo uspořádáními, které se společensky označují jako polyamorie, polygynie, polyandrie, monogamie, bigamie, singl, promiskuita, polykula a možná i leccos dalšího. Ve všech případech mu to přineslo zkušenosti kosmicky nádherné i velmi poučné. V knize nenaleznete protěžování konkrétního vztahového uspořádání jako všeobecně lepšího či horšího. Autor se Vás i na příkladech ze svého života pokusí provést vašimi vlastními tužbami a nasvětlit zákoutí podvědomí, jež hraje ve vztahové tematice ohromnou roli.

Úryvek z kapitoly “Kým jsem v tomto tématu já”, str. 35:

“Zažil jsem, jaké je být dlouhodobě ve vztahu se ženou, která má jiného muže, aniž bych já sám prožíval další vztahy či milostné interakce. Zažil jsem, jaké je vidět „svou“ milovanou ženu v milostném objetí s jiným mužem a cítit její(ch) rozkoš a naplnění, kterého jsem i já součástí. Zažil jsem, jaké je milovat se deset hodin denně a co přináší, když si mě dvě milované ženy předávají tam a zpět. Zažil jsem, jaké je být zamilovaný a milostně interagovat se ženami, které jsou si blízkými kamarádkami. Vím, jaké je, když se jedna vůči druhé nebo vůči mě zavírá. Vím, jaké je když se „spolčí“ a „spolupracují“ na tom, abych se stal celistvějším, než jakým jsem. Vím, jak mohou ženy čarovat, abych zcitlivěl a porozuměl něčemu, co pouze jazykem od jedné z nich slyšet neumím. A vím jaké je, když jedna druhé přeze mně posílá vášnivé polibky. A znám i velmi dobře stav, kdy mě milostné vztahy vůbec nezajímají, byť jsem zrovna zamilovaný či miluji sebevíce, protože srdce velí, dělat něco jiného. Doufám, že mé sdílení přispěje k vaší cestě k čím dál většímu partnerskému naplnění a osobní celistvosti.”

HLAVNÍM POSLÁNÍM KNIHY JE VE SKUTEČNOSTI ZACHRÁNIT DLOUHODOBÉ VZTAHY, neb na základě současných přístupů se budou vztahy rozpadat čím dál rychleji. Kniha formuluje alternativu. Ač se na první pohled může zdát, že otevřený vztah je mnohem méně stabilní než vztah monogamní, v dnešní době sériové monogamie tomu tak není. Dříve či později se může stát, že se váš partner zamiluje i do někoho dalšího, a to i v monogamním uspořádání, a bude(te) stát před volbou stávající vztah ukončit a započít vztah nový, příp. svou novou lásku zapřít a vydat se cestou celospolečensky běžné a tiše tolerované nevěry. Oproti tomu otevřený vztah může při lásce i k někomu dalšímu pokračovat, ba dokonce ještě více rozkvést.

KNIHA VYKRESLUJE PRINCIPY, PŘÍSTUPY A TECHNIKY, které se zabývají např. komunikací a hranicemi. Ty jsou naprosto zásadní pro dlouhodobý a stabilní vztah “jakéhokoliv” typu. Mnoho z knižních vhledů se dá aplikovat také ve vztahu sami k sobě, příp. mezi přáteli, kolegy či rodinnými příslušníky (viz kapitoly “Surfování na zamilovanosti, str. 109, “Umění rozchodu, str. 357, “Dohody”, str. 377, “Sdílet či nesdílet”, str. 387. “Rámec pro sdílení”, str. 420, “Dávající postoj”, str. 518 či “Práce se sexuální energií”, str. 525)

„Polyamorie je pojem zahrnující takovou formu milostného vztahu, jehož partneři věří, že je možné a přijatelné milovat více lidí najednou a udržovat tak několik intimních a sexuálních vztahů zároveň.“ (Sexualities, 2003)

VÝCHODISKA POLYAMORIE A OTEVŘENÝCH VZTAHŮ JSOU VELMI BLÍZKO a dají se do značné míry brát jako synonymické. V rámci knihy je polyamorie považována za konkrétní uspořádání více milostných či romantických partnerů, které, stejně jako i jakékoliv jiné, může v životě vzniknout, pokud mu neklademe umělé bariéry. Při polyamorii se často implicitně předpokládá, že milostných partnerů bude více. Otevřený vztah polyamorií (či šířeji “konsenzuálně nemonogamním vztahem”) být může, avšak nemusí.

Byť se pojmem otevřený vztah (bohužel zatím stále) označuje běžný monogamní vztah, kde je tolerována nevěra bez citové angažovanosti, s tímto přístupem velmi silně nesouhlasíme a nedoporučujeme jej!

URČITĚ ANO. Byť je kniha úžeji zaměřená na partnerské vztahy, ve kterých není možnost romantických či erotických interakcí i s někým dalším (mimo stávajícího partnera) zapovězena, popisuje otevřený přístup k životu jako takovému. A do něj spadá jak polyamorní partnerství, tak vědomá volba monogamního svazku či bytí single. Věříme, že v knize zmíněné postoje, hodnoty a přístupy mají sílu obohatit a inspirovat vaše vztahy, ať už ty sexuálně exkluzivní či plně otevřené, kolegiální, rodinné či přátelské.

Vzhledem k tomu, že jde o jednu z prvních a nejčastějších námitek proti připuštění možnosti zamilovat se i do jiného, než stávajícího partnera, do šesté části knihy „Úskalí a podmínky otevřených vztahů“ jsme pro Vás připravili celou kapitolu, s příznačným názvem „Ale co když budou děti?“. Podíváte-li se totiž na téma souběžné lásky vůči více lidem zevrubně, zjistíte, že děti jsou nejlepším příkladem a motivem pro větší vztahovou otevřenost.

Kontroverzní, byť upřímný a pravdivý úryvek ze strany 466:

“Já bych se jako muž v současné době nejspíš pro rodičovství nerozhodl za jiných okolností, než že žena má stoprocentně jasno, že dítě chce, že ho chce se mnou a že jej chce sama za sebe, nehledě na to, jestli spolu jako milenecký pár zůstaneme či nikoliv. Z této pozice se mi chce a snad i daří svou roli zastávat mnohem lépe, než kdybych na sebe měl či nechal projektovat očekávání, že bych měl polovinu času přebalovat a prát plenky já a druhou polovinu žena. U vztahově otevřenějších lidí mohou velmi přirozeně vznikat situace, kdy vaše společná milenka může být občas i tou nejlepší chůvou pro mimčo, zatímco vy s partnerem máte milovací rande.”

Kniha pracuje mimojiné s duchovní perspektivou, že dítě si vybírá rodiče i prostředí, do kterého se narodí a to se všemi jejich hodnotami, bloky, posláním i erotickými či emočními kvalitami. Dítě si v tomto pohledu vybírá rodiče takové, jací jsou, ne takové, jací by dle obecných norem měli být. Autor v knize používá tzv. utilitární kritérium, dle kterého jakoukoliv filozofii či principy prověřuje tím, zda se díky nim žije šťastněji a svobodněji.

Zajímavé jsou také v knize zmíněné zdokumentované dopady na děti z polyamorního uspořádání. Hodnocení doktorky Elisabeth Sheff, která věnovala 15 let studiu a metodickému vyhodnocování vlivu polyamorních rodin na děti je poměrně jednoznačné: „Děti z polyamorních rodin jsou skvěle připravené na navazování nových vztahů, vyrůstají v prostředí, stimulující osobní růst a poctivost a jsou vystavovány více podnětům. Nemyslí si přitom, že by samy musely být polyamorní, zejména proto, že většina z nich vyrůstá v prostředí, které je velmi podporuje v oblasti nezávislého myšlení.“ (více k tématu v kapitole 52, “Ale co když budou děti?” na straně 465)

SE VŠEMI TĚMITO POJMY SE V RÁMCI VZTAHŮ MŮŽETE SETKAT, nikoliv však pouze ve vztazích otevřených. V knize je jim, stejně jako tématu věrnosti, nevěry, důvěry, výčitek, hranic či zdravotních a hygienických hledisek věnováno mnoho stran a samostatných kapitol.

 Základně by se dal přístup z knihy nastínit těmito pár klíčovými větami:

“Kontrolovat partnera, kdy, s kým a jestli se miluje, je podobné jako kontrolovat, kdy, co a jestli bude jíst.” (kap. 22. Věrnost, nevěra, důvěra, str. 212)

“Pohlavní výlučnost je velmi nízkou formou věrnosti. Pro život stěžejní je věrnost hodnotám, principům a především pravdě svého srdce.” (opět kap. 22, str. 209)

“Kde je láska, tam není žárlivost, a kde je žárlivost, tam není láska.” a “Nic jako oprávněná žárlivost neexistuje.” (kap. 23. Žárlivost, str. 217, 218)

“V otevřeném vztahovém modelu se vás erotika vašich milovaných týká pouze tehdy, kdy ji s nimi sdílíte a pouze do míry, do které jste do ní přizváni.” (kap. 39. Hranice, str. 374)

“V dnešní době je potřebné naučit se, jak s elektronikou a více vztahy zacházet správně, než se je anachronicky snažit eliminovat.” (kap. 49. Rozptýlená pozornost, str. 446)

V IDEÁLNÍM SCÉNÁŘI jste se o možnosti souběžné lásky k více lidem společně pobavili ještě před vstupem do partnerství. Vzájemně jste si sdělili své vztahové ideály, svůj hodnotový kompas a rozhodovací kritéria, příp. i zkušenosti z minulosti či přání do budoucnosti. Pokud ne, doporučujeme podniknout tuto upřímnou a odvážnou debatu co nejdříve, příp. si v daných ohledech udělat jasno min. sami v sobě.

“Láska vašeho partnera i k někomu dalšímu silně prověřuje vaše nemajetnictví. Svoboda a nespoutanost života se nyní projevila v nové lásce vašeho partnera. Zda budete životu v této podobě otevření či nikoliv, je na vás. Ať už jej přijmete nebo se jej budete snažit zapudit a eliminovat, bude se dít.” … “Láska vašeho partnera i k někomu dalšímu je příležitostí k vlastní větší otevřenosti a možná i k většímu otevření vašeho vztahu.” (kap. 33 Když se váš partner zamiluje i do někoho dalšího, str. 315, 316)

“Vaší rolí není partnera měnit, nýbrž se opakovaně rozhodovat, zda chcete být jedním z vlivů v jeho životě a zda chcete, aby i on byl jedním z vlivů utvářející život váš.” (tatáž kapitola, str.  317)

“Pokud vám zamilování či pomilování vašeho partnera s někým dalším hýbe žlučí, ptejte se vytrvale a opakovaně, proč tomu tak je.” (tamtéž)